Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další porce zářijových desek měla původně obsahovat i desku "The Harmony Codex" Stevena Wilsona, ale ta nakonec skončila se samostatnou recenzí. Prostě se mi ty dojmy trochu rozrostly a i samotná deska se v mém hodnocení dostala výše, než se na první poslech zdálo. I tak je druhá půlka září stejně, možná ještě více, výživná při srovnání s porcí popsanou v ALBOVÁ NADÍLKA - #09/23 Září - první část. A je to pestré od tvrdého deathcoru THY ART IS MURDER až po souboj postrockové klasiky EXPLOSIONS IN THE SKY s osvěžujícími Nory SPURV. No a zbytek už můžete posoudit níže.
Američané EXPLOSIONS IN THE SKY se po vydání ceněného alba "The Earth Is Not A Cold Dead Place" (2003) stali nejen jedním z lídrů postrockové vlny, ale i obecně známými tvůrci soudtrackové produkce. Jejich osobitá hudební tvorba ale poněkud zamrzla v čase a po stále ještě výborném "All of A Sudden I Miss Everyone" (2007) už tolik nezářili. Aktuální album "End" nabízí jejich typickou polohu. Specifický výraz i atmosféra, kterou si Texasané nesli od svých začátků. Soundtracková vzletnost i dynamika, vše zde je. Přesto už to vyznívá trochu zašedle a klasici jednoznačně prohrávají s působivějšími a stylově otevřenějšími Nory SPURV. EXPLOSIONS IN THE SKY zřejmě hodně podlehli své soudtrackové formě, která si vybrala svou daň a samostatně už to tolik nefunguje. Uvidíme příští rok, protože jejich hudba se má objevit v nějakém zatím neurčeném filmu. To jim bude jistě slušet.
Temporary Residence Ltd. / 15. září 2023
FABRICANT - Drudge To The Thicket
Debut Američanů FABRICANT přišel po opravdu dlouhých letech. Skupina startovala již v roce 2010, po pár letech přerušila činnost, aby se nakonec vrátila a naservírovala svou prvotinu, která tím pádem již není dílem začínajících hudebníků. Jedná se o vyzrále působící technický death metal, který se prezentuje divokostí. Při prvotním zásahu se tak může dostavit i pocit ztráty soudnosti, jako by to pánové drhli trochu bezhlavě, což je daň za jejich progresivní rozdováděnost a až improvizačně působící kreace. Je to hudba především pro milovníky divočejších postupů, kterým nevadí absence pravidel a melodií. Dostáváme totiž až jakousi jazz death metal fúzi. Zde je třeba si vzpomenout na EIGENSTATE ZERO. Američané jsou podobně nespoutaní a extravagantní v nedodržování pravidel. Prostě si hrají a v úprku mění pravidla riff po riffu, motiv po motivu. Ale když do jejich vizí trochu proniknete, zjistíte, že jim to sakra dobře šlape.
Profound Lore Records / 15. září 2023
THY ART IS MURDER - Godlike
A zase ta Austrálie. Taky se vám zdá, že to tam opravdu žije? THY ART IS MURDER jsou další z tamních zavedených skupin a "Godlike" je jejich již šestým albem. Jako na dřívějších počinech to je hezky hrubý deathcore. Místy poněkud těžkopádně působící provedení je účelově krouceno do temné atmosféry. Ale není to na úkor technického provedení. Je to prostě cíleně hulvátská hudba korunovaná bouracím kladivem v podobě nekompromisního vokálu. A byť se zde zdánlivě nehraje na melodie, kromě divokých, nápaditých rytmů a vyhrávek mají skladby i přehledné struktury. Největší síla je v sekaném riffování a valivé odbrzděnosti, to když to skupina pustí hezky v tempu z kopce. THY ART IS MURDER nepřekvapí, nevybočují z tradic stylu ani vlastní minulosti, ale stále mají svou úroveň. PS: Pokud někoho překvapí trochu jiné vokály než dříve, pak je za tím vyhazov původního zpěváka pro nekorektní příspěvek na netu.
Human Warfare / 15. září 2023
PSYGNOSIS - Mercury
Francouzi PSYGNOSIS jsou tím druhem death metalové skupiny, která pojem death metal pojala v hodně otevřené formě a nenechává se jím nijak svazovat. Jejich kreace jsou hodně košaté a spíše než na stylovou brutalitu se zaměřují na co největší aranžérskou pestrost. Tomu napomáhá i trochu netypické violoncello jako trvalá součást sestavy. Skladby i díky tomu nabývají orchestrální podobu a díky častým uvolněním, vzdušným pasážím i vrstveným motivům je to opravdu až pompézně pojatá tvorba. PSYGNOSIS vynechávají vokál (když pomineme občasné jemné recitace), přesto jejich skladby vůbec netrpí chudobou. Jsou naplněné vývojem a pestrostí, která se projevuje nejen ve vlastní hudební náplni, ale i ve zvukové formě, bohatosti a variabilitě temp, rytmů a vlastních motivů. Inspirace vesmírem, fascinace tím prostorem, jako by se zrcadlila v prosvětlené a monumentální epičnosti, která z desky vystupuje. Zajímavě pojaté dílo.
Season Of Mist / 15. září 2023
BRUCE SOORD - Luminescence
Zpěvák britských PINEAPPLE THIEF je na své další sólovce opět plný něhy, emotivní vzletnosti a dráždivé rozechvělosti. Jemné baladické skladby podkreslené smyčci a klavírem v sobě mají citovou auru jeho domovské skupiny, ale provedení je mnohem intimnější a ještě uvolněnější, než jsme zvyklí od PINEAPPLE THIEF. "Luminescence" už vlastně není ani pravým rockovým albem, ale jakousi syntézou nepodbízivého popu s rockovou alternativou. Jedná se o ladnou exkurzi do světa pohádkové přívětivosti a stále ještě vkusné nasládlé baladičnosti. Vzdušné skladby se nesou v hodně uvolněné poloze a v podstatě jsou jen lehkým vánkem, který udržuje při životě Bruceho příjemný hlas. Ideálním album k zimnímu rozjímání.
KScope / 22. září 2023
SPURV - Brefjare
Post rock otevřený dalším vlivům, silný jak ve své žánrové složce, tak díky přesahům bokem, střídmému využití vokálů v rezonující norštině a pestrosti výrazů i temp. Důkaz životaschopnosti stylu, který by se mohl zdát již vyčerpaný, ale Norové ukazují, že je stále kde brát. V jejich hudbě je toho totiž zatraceně hodně. Je to pestrá paleta výrazů, důrazné riffování i housle v "En brennende vogn over jordet", noisová hradba vystřídaná ženským klasem v "Å vente er å endre", silově až metalově znějící "Urdråpene", melodická hladivost "Som skyer" nebo "Til en ny vår" jdoucí chvílemi až k emotivní jemnosti SIGUR RÓS, přitom bez známek utahanosti, která tak často současné postrockové nahrávky degraduje. SPURV jsou živí a tím pádem i životaschopní jako málokdo v daném ranku.
Pelagic Records / 22. září 2023
OBSIDIAN TIDE - The Grand Crescendo
Izraelské trio po svém debutu "Pillars Of Creation" z roku 2019 postoupilo o kousek dál a na druhém albu jdou víc do progmetalové formy. Deathmetalová silovost stále cítit je, nicméně do čistě deathové polohy jdou zřídka. I když je to pak příjemně důrazné. Viz pasáže v povedené "The Undying Flames". Hlavní obsah alba ale tvoří mnohotvárný metalový koktejl, ve kterém se prosazují i uvolněně rockové postupy vedoucí až kamsi k britské neo-progrockové estetice. V akustických variacích by pak někdo mohl nacházet i náladovou auru OPETH. Sem mají Izraelci ostatně blízko i díky modelu střídání lehkých rockových pasáží s tvrdými a brutálním vokálem doplněnými plochami. Melodický zpěv sice někdy zní trochu ve zvláštních harmoniích, ale zkusme to přičíst orientální stylistice. Nějaké ty folklórní motivy se totiž také najdou, i když jich není moc. Což je možná trochu škoda.
Self released / 29. září 2023
Pod čarou:
ALKALOID - Numen (Season Of Mist / 15. září 2023) Parta složená ze známých jmen skupin OBSCURA a DARK FORTRESS by se dala považovat za opravdu silnou. Ale ani na jejich třetím albu mi jejich pojetí podivně pokrouceného prog death metalu nesedlo do noty. Ale zajímavé to asi bude pro hodně ostatních.
DEADLY CARNAGE - Endless Blue (ATMF / 15. září 2023) Étericky uvolněná hudba už za hranicí post blacku s ladnou strukturou skladeb a tak trochu ve stylu známých ALCEST. Chvílemi je toho cukrkandlu až příliš.
SHINING - Shining (Napalm Records / 15. září 2023) S aktuální podobou švédských SHINING tak trochu nevím, co si počít. Zajímavé momenty se najdou a i atmosféru to má. Hezky se poslouchá. Pokud tohle byl cíl, pak asi ano.
NO SUN RISES - Harmisod (Alerta Antifascista Records / 15. září 2023) Slepenec stylů, které se jako háďata omotávají okolo blackmetalového kmene. Hrubý základ jako by se rozpadal pod nánosem dalších vlivů, uvolněné akustiky, ladných vokálních linek a postrockových aranží. Funguje to tak napůl, ale rozhodně se skupině nedá upřít snaha, s jakou to vše montuje dohromady.
CANNIBAL CORPSE - Chaos Horrific (Metal Blade Records / 22. září 2023) K téhle death metalové legendě je těžké něco dodávat. Stále to tam je, ale už tak trochu hodně předvídatelné.
BEAR GHOST - Jiminy (Bear Ghost LLC / 22. září 2023) Poněkud cirkusácké pojetí swingujícího metalu. Místy to jde trochu do pompézní rockové vznešenosti jako od QUEEN. Ale opravdu zábavná hudba s nadhledem.
ASINHELL - Impii Hora (Metal Blade Records / 29. září 2023) Nový deathmetalový projekt ex - zpěváka MORGOTH Marca Greweho a kytarista Michaela Poulsena (VOLBEAT) má slušně našlápnuto. Pěkně ve starém stylu, ale se slušnou dávkou zručnosti i energie.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.